jistě již netrpělivě čekáte na další díl našeho putování. Měli jsme teď pár delších přejezdů, taže tento díl bude shrnutí za tři dny.
Začnu tím, že jsme zapomněli nahrát fotku našich bot se super kejdou po jílovém dobrodružství. Takže, here you go.
Ve středu jsme se ráno po snídani sebrali a vydali se na cestu zpět do vnitrozemí. Opustili jsme původní plán projet středem ostrova na sever a vrátit se od severu do Reykjavíku, znamenalo by to dalších skoro 150 kilometrů po té drncavé cestě a to se nám po pravdě moc nechtělo. Takže stejná cesta zpět do města. Přijíždíme v pohodě po poledni, daří se nám udělat early check-in na hotelu, přerovnáme věci do koníka a jedeme vrátit auto. Ještě se cestou stavíme na myčce a tlakovou vodou ostříkáme auto z nejhoršího bordelu (dětské vlásky, jehněčí nožičky, papuchálci a tak podobně...). Předávka proběhla hladce, takže snad ok.
Jdeme se projít do města a udělám Terce radost, v obchodě Mjúk s vlněnými věcičkami kupujeme set kašmírové čepice, šálky a rukavic k jejímu zimnímu kabátku. Doplazíme se zpět na hotel a jdeme do Execuive Lounge na občerstvení. Dnes mají výborné sandwiche, krevetky a suchi. Dnes už bych se na to vydlábl a šel si lehnout, ale Terka by ráda viděla tu erupci a lávu, tak se hecnu a vyrazíme. Je to hodina autem tam a pak pěšky asi hodina k lávovému poli. Počasí nám ale nepřeje, již cestou začíná pršet a u lávového pole doslova lije jako z konve. Překvapivě, nebo spíše nepřekvapivě, i zde ja parkoviště s aplikací Parka. K tomu bych se ještě chtěl vrátit, k té úrovni cikánství:) Ke každé platbě za parkoviště si ještě účtují servisní poplatek za to, že jsme zaplatili. To jen abyste věděli, jaké vychcané svině tu žijí:)
Převlékáme se a vyrážíme i přes ten setrvalý déšť. Nicméně u info cedule potkáváme turisty, kteří se zrovna vrátili, celí promoklí a zmrzlí, je asi 8 stupňů, a ptám se jich, jaké to bylo. Odpovídají, že fajn, ale už není vidět žádná láva a jen v dálce pohasíná puklina. A že by nám to nedoporučovali jít hodinu tam a další zpátky v takovém lijáku. Takže dáváme na jejich radu a evakuujeme se na hotel.
Hrozně se mi zavírají oči, padám do postele a spím.
Ráno brzy vstáváme, zabalíme auto, dáme si klasicky dobrou Hilton snídani a vyrážíme na sever na poloostrov nad Reykjavíkem, kde se nachází národní park Snæfellsjökull. To jsem zapomněl říct, včera na pokoji, já na záchodě a najednou Terka v panice, volá ji nějaké islandské číslo. A že to nebere. Tak zasahuji, kdo by nám asi tak volal, buď jsme někde něco zapomněli a nebo nějaké budoucí ubytko. Je to ubytko ze čtvrtka na pátek a volá nám paní, že měli na hotelu nehodu a nemají dost volných pokojů a jsou overbooked. A zda bychom byli ochotní se nechat přebookovat do jiného jejich hotelu, který je také na tom poloostrově, jen asi 100 kilometrů jinde. Slíbím jí, že kouknu na náš itinerář a zavolám ji zpět. Jako jo, je to pro nás zajížďka asi hodinka, ale šlo by to. Takže se domlouváme, slečna slibuje, že vše zařídí a že od nich máme večeři grátis. Tak to jsem zvědavý jak to ošéfují. Dávám jim tak 85 procent, že vše klapne.
Projíždme čím dál více na sever, přes nesčetné vodopády, lávová pole a sopečné krátery, zastavujeme se v pobřežním městečku Arnarstapi. Krajina tu více než kde jinde na Islandu připomíná Faerské ostrovy, ostře řezané černé skály porostlé travičkou. Jsou 4 hodiny, je klasicky podmračno a deštivo, tak se otáčíme a jedeme na hotel. To jsem tedy zvědavý.
No popravdě, až takový úspěch jsem nečekal. Při check-inu nám recepční hned děkuje za to, že jsme byli ochotni si prohodit ubytování, dává nám velký pokoj a připomíná, že máme večeři na hotel. Na pokoji najdeme ručně psané poděkování s makronkami. Při večeři nám číšník sděluje, že vidí, že večeři již máme zaplacenou, tak ať si jen vybereme z menu. Jako překvapili, příjemně.
Po večeři se jen odkulíme na pokoj a usínáme. Tedy já, Terka ne. Je to takový ten hotel amerického stylu motelů, dveře máme hned ven. Při každém šustnutí a zaskřípění se Terka vykuleně kouká, co to je. Já jí moc nepomáhám, nejprve se jí ptám, jestli to je její ruka na mé noze, pak vyjeknu, jestli vidí ty tenké podlouhlé prsty ruky jak se protahují pode dveřmi a nakonec když se mě ptá, proč je na roletě ta dírka, tak odpovídám, aby nás lidé z venku mohli špehovat:) To bude noc. Takže nejprve nastupuje na noční směnu Dubouš, ten se dnes bude poctivě tulit a posléze si měníme místa na posteli, já jdu k oknu a blíže dveřím. Samozřejmě ihned usínám, jak jinak:)
Ráno asi poprvé tady zaspíme, i když je to dovolená, takže zaspání je čistě hypotetické. Dáváme překvapivě dobrou snídani, další recepční na check-outu nám znovu děkuje za ochotu a vyjíždíme. Jako Fosshotel překvapil opravdu velmi. Dnes míříme ještě mnohem dál na sever, do městečka Ísafjörður. Setrvale prší a venkovní teplota dosahuje celých 6 stupňů Celsia. Taková letní idylka. Na většině našich zastávek je ale hezky, respektive neprší, takže denní nášup vodopádů kráterů a výhledů zvládáme v pohodě. Kousek za osadou Bifröst opouštíme hlavní silnici a míříme na sever.
Docela dost toho i nachodíme, je to rozdí od Ameriky loni, kdy jsme některé dny jen jeli a nebo jen vyšli na pár metrů z auta. Tady máme za poslední dva týdny nachozeno skoro 300 kilometrů.
Krajina je tu již dost pustá, žádné keře, žádné stromy, jen trsy trávy a mechy a lišejníky. Fučí ledový vítr. Kdo by se mě zeptal, jaká byla tři nejpoužívanější slova Terky a tipoval by "jůůůů", "jééééé" a "podívej", tak by byl vedle jak ta jedle. Jednoznačně kralují slova "zima", "fučí" a "rukavice":)
Na večeři jsme si dnes zarezervovali místo v rybí restauraci Tjöruhúsið a je to tu hrozně prima. Je to rodinná restaurace, kde všichni členové vaří a obsluhují. Mají tu super vtipného hlavního číšníka/organizátora a jídlo je formou bufetu, kde si každý může nabrat z velkých pánví rybu jakou chce a kolik chce. Začínáme fantastickou rybí polévkou s langustou a pokračujeme výběrem rybiček v různé úpravě. Něco je s rajčaty, něco s olivami, něco s krémovou smetanovou omáčkou s kapary, treska, losos, platýs, siven, pstruh, žralok a mnohé další, které neznám podle anglického jména ani já. Pochutnáme si opravdu velmi. Kdybyste byli někdy poblíž, určitě tohle místo doporučujeme. Jen nezapomeňte včas rezervovat, bylo zcela plno a museli lidi odmítat.
Na závěr dne dopisuji blog a klíží se mi oči, to asi nahraju fotky zase až ráno:)
Takže dobrou noc, případně hezké ráno:)
Martin a Terka
Žádné komentáře:
Okomentovat