Pohádková země

Hezký večer, drazí čtenáři,

dnes vám přinášíme naše zážitky z Faerských ostrovů. Je to tu částečně pitoreskní, částečně takový skanzen, červené dřevěné domečky se střechami porostlými trávou a do toho ostře řezané vysoké skály a útesy, čnící z mořské hladiny, porostlé baldachýnem zelené trávy.

Po dobré snídani jsme vyrazili na cestu, zatím je oblačno, ale od západu se to vyjasňuje. Držíme si palce. Začínáme zastávkou u vodopádu kousek od Tórshavenu, Terka si nadšeně fotí ovečky:) Další naší zastávkou je výhled na vesničku Kvívík, ale všechno je zatím takové temné, tak balíme a jedeme na první větší zastávku, výšlap ke skále zvané Trolí prst. Počasí se začíná zlepšovat a procházka stojí za to. Cestou zpátky se k nám připojí starší místní pán, který se nám představil jako Peter a povídá si s námi, odkud jsme, co tu děláme atd. Když se nás po chvíli zeptá na své jméno, tušíme zradu. Nakonec z něho vypadne, že bydlí v domě pro lidi s mentálním onemocněním. K jeho cti, mluvil skvěle anglicky a byl úplně v pohodě. Celý ten kraj tady je takový klidný, relaxační, nikdo nikam nespěchá. Pro lidi s nějakým onemocněním to je asi jako balzám na duši.

Další naší zastávkou je výlet k jezeru Sørvágsvatn, kde musíme vylézt na kopec nad jezerem, abychom hezky viděli celé jezero na útesech, ze kterých vodopádem stéká do oceánu. Sluníčko nám svítí, ale dost to tu fučí. Terka už nasadila čepici, já si ke kapuci funkční mikiny přidávám ještě kapuci bundy. Je to tu super, připadáme si tu doslova jako na kraji světa.

Ještě se projedeme po pobřeží ostrova na sever, zastavíme se v několika vesničkách a hurá domů. 

Cestou zpět krátce zastavíme na výhledu na Kvívík a tentokrát je to mnohem lepší, no řekněte sami. Tak a teď na hotel, sprcha a do města na večeři. Dal bych si jehněčí pečínku...

... takže...

... žádná pečínka nebyla. Nebyla ani večeře. Probíhá tu totiž ten jejich svátek, Den svatého Olafa, největší národní svátek a kulturní festival. Ve městě jsou nalezlé snad celé ostrovy, všichni chodí v národních krojích, všechny restaurace vybookované půl roku předem a ty bez rezervace s frontou na hodinu. Slaví se to večer předem a celý den potom. Což je super, to jsou dva naše hlavní dny tu, takže všechno bude zavřené. Jo a všichni tu na ulici jsou na sračky, beze srandy.

Takže jsme skončili v nonstop stánku s pizzou a byli rádi, že nejsme o hladu. Protože zavřené je i nákupní středisko. Jako úplně všechno je zavřené. Konec světa. Doplížíme se na pokoj a padáme za vlast, byť je teprve asi 8 hodin.

Dobrou noc,

Terka a Martin

Den na lodi

Hezké ráno naši milí sledující,

zveme vás k dalšímu dílu našich cestovatelských dobrodružství. Předevčírem jsme byli celý den na lodi. Ráno to dost houpalo, tak si Terka přispala pod vlivem léku a já hned ráno okukoval z horní paluby dalekohledem lodě a těžební plošiny v Severním moři.

Na snídani jsme zašli do lodního bufetu, kde to bylo překvapivě fajn. Jídlo celkově je lepší, než jsme čekali. Vtipné jsou ty rozdíly ve stravě. Zatímco šunky a salámu tam moc neměli, uzeného lososa (a dobrého lososa) tam měli největší balík lososího masa, co jsem kdy na hotelu viděl🙂 Po snídani jsme se šli projít po lodi a pak jsme si ještě dali šlofíčka na gaučíku. To se líbilo i našim medvědům🙂

K obědu jsme měli sandwiche v restauraci z předchozího večera a byly moc dobré. Dělají takové otevřené sandwiche jen s plátkem chleba dole, my bychom řekli, že prostě obložené chlebíčky. Jen místo salámů a šunky tam jsou různě připravené ryby, nebo krevety. V obchodě jsme koupili vody a Terka pivo s papuchálkem🙂

Po obědě jsme si šli sbalit věci a nachystat se na vylodění, musíme opustit kajutu 90 minut před příjezdem do přístavu. A pak už následovalo posezení v bazénku s horkou vodou s výhledem na moře. I jsme u toho trochu zmokli, protože pršelo ze strany, ale bylo to fajn!

Opouštění lodi byla asi nejvíce chaotická část plavby. Všichni lidé, kteří vystupovali na Faerských ostrovech museli opustit kajutu do 21:00 a následně měli 15 minut na to, aby si dali věci do auta. A pak jsme museli všichni hodinu čekat po chodnách a na místech kde se dalo sedět na povolení nastoupit do aut. To byl opruz. Nejvtipnější na této časti byl prastarý VW Transporter tak ze 70. let v řadě o pár aut před námi s nálepkou Jesus is my airbag😆

Na výjezdu z lodi jsme se střetli s uvítacím výborem složeným z místních lidí, kteří mávali vlajkami a vítali auta. V pondělí a úterý zde totiž probíhá nevětší místní svátek za celý rok a všichni jsou tu mírně řečeno naspeedovaní. Když nás viděli, hned se nás ptali jestli jsme Češi a po přitakání následovalo hlasité pochvalné ohodnocení našeho příjezdu a našeho vozu. Myslím si, že Terka to tam nenáviděla stejně tak moc, jako já si to užíval🙂

Ubytko na hotelu bez problémů. vybalit a spinkat.

A díl za včera dostanete naši milí čtenáři večer.

Hezký den,

Martin a Terka

Severní moře

Ahoj všichni,

dnes nás čeká nalodění na trajekt, ale to až odpoledne, takže od začátku.

Ráno nás probudilo zcela překvapivě sluníčko, což jsme čučeli, čekali jsme déšť. Vstávali jsme brzy, kolem šesté hodiny, sbalili auto a po sedmé se vydali na snídani v hotelu. Byla luxusní, bylo vidět že si dávají záležet, vajíčka a omeletky vařili kuchaři na objednání, žádná skladovaná volská oka z kulaté formičky, tohle byla poctivá pánvičková práce.

Terka si dala omeletku se sýrem a špenátem, já si dal dvě vejce sunny side up s tekutým žloutkem, k tomu jsem si nabral hromadu křupavé slaninky, smažené houbičky a rajčátka a byli jsme oba spokojení. Zakončili jsme to domácím lískooříškovým krémem, který opravdu chutnal po lískových oříšcích a byl čas vyrazit.

Ještě vtipná historka od vajíček. Přebíral jsem si talíře s vejci a kuchař se mě tak opatrně zeptal, jestli to je můj Mustang ten venku a když jsem přitakal tak se mu úplně rozzářily oči a chvíli jsme pokecali. Trochu smutně mi řekl, že on má jen toho elektrického. To je věc, která je tu v Dánsku úplně jiná, jezdí tu ohromné množství elektromobilů. Spousta Tesel, ale taky hrozně moc Mustangů Mach-E. My se spalovacím pětilitrem jsme tu úplná exotika, nepotkal jsem ani jednu ameriku zatím.

Vzhledem k absenci kamionů a karavanistů, a.k.a. potížistů, v dopoledních hodinách, se jelo dost na pohodu, byť kolem poledne provoz dost zhoustl. A to nemluvím o nekonečném, asi 70 km dlouhém zúžení dálnice, kdy někoho napadl skvělý nápad rozkopat celý takto dlouhý úsek dálnice. Určitě na to musel mít nějakou vysokou školu...

Posledních asi 50 km ale byla pohoda, do Hirtshalsu mnoho aut nejezdí a silnice byla téměř prázdná. Odbavením jsme projeli úplně bez problémů, na rozdíl od pána před námi, který to zablokoval asnad na 10 minut. My jsme ani pasy neukazovali, všechno měli načteno z SPZ, takže se jen zeptal, jestli jsme Martin and Teresa a jeli jsme:) Nečekali jsme ani půl hodinky a začalo naloďování. Ještě chvíli čekačka až dost aut, která dojela z Islandu opustí palubu a byli jsme na palubě. Bylo tam pěkně mokro a smrdělo to tam rybinou. A hned jsme si našli kamaráda mezi personálem lodi, usmíval se, zamával nám a nadšeně okukoval auto:) Terka kysele poznamenala, že já si najdu obdivovatele všude, i v té největší žumpě:)

Loď je veliká, je to kategorie cruiseferry které hodně jezdí v Severním moři a na Baltu, jsou to takové hybridy zaoceánské lodi a trajektu. Jsou tu restaurace, bar, kino, knihovna, bazén atd. Máme moc hezkou kajutu a jednu z asi 4 na palubě, které mají vanu. Terka je nadšená, dnes použije koupelnovou bombu, kterou dostala. Já jsem také nadšený, že nemusím vysvětlovat islandským celníkům, že to sice je bomba, ale že to je bezpečná bomba, že se hází do vody.

Na zítra odpoledne jsme si objednali vířivku na palubě, tak se těšíme, když nebude Terce špatně z moře, tak si dáme lahev šampíčka:) Dokud jsme nevyjeli, tak byla Terka nadšená, dokonce i skleničku na cestu si dala. Ale jak jsme vyjeli z přístavu, tak bylo zle. Naštěstí si vzala předem lék na mořskou nemoc a šla si na dvě hodinky lehnout a trochu se z toho vyspala. Je to zvláštní, mně je to houpání příjemné a uspává mě to i bez léku.

Večeře byla fantastická, měli jsme tříchodové menu, sladěné s výběrem vín a moc jsme si pochutnali. Prostě paráda. Ještě západ slunce na palubě, vykupkat, napsat blog a spinkat.

Takže dobrou noc a zítra na viděnou!

PS. Včera večer byl tak přetížený lodní satelitní internet, že se nám nepovedlo nahrát fotky na blog. Nahrál jsem je tedy ráno a zasílám vám pozdravy ze zatím slunečného Severního moře. Pomalu se blížíme k průlivu mezi Skotskem a Shetlandy kde budeme proplouvat někdy v pozdním dopoledni nebo kolem oběda a začíná to dost houpat. To bude den. Pro mě super, pro Terku asi nic moc:(

PPS. Ještě pár technických dat o lodi. Jmenuje se MS Norröna a je to největší trajekt registrovaný na Faerských ostrovech. Na délku měří 165 metrů, na šířku 30 metrů a má výtlak 36.000 tun (GT). Dosahuje cestovní rychlosti 39 km/h neboli 21 uzlů. Kabinu máme v 8. patře s fantastickým výhledem, zrovna při dopisování ráno okukuji těžební plošiny v moři a tankery. Ale o tom až příště:)

Martin a Terka

Dánskem

Ahoj všichni doma, i na cestách,

zdravíme vás z Kodaně. Dnes jsem se ráno proudil krásně odpočatý, ale Terka moc spokojená nebyla. Že prý jsem si nejprve něco mumlal ze spaní, pak že jsem chrápal (to si pamatuju, zdál se mi sen, že jsme v restauraci a Terka hrozně u jídla mlaskala a já se jí ptal proč to dělá a ona mi odpovídala mlaskáním a potom jsem se probudil a mlaskala na mě z postele...) a nakonec jsem prý, když začala usínat, začal bublat. Tak jsem zvědavý, co se bude dít dnes.

Cesta do Kodaně jinak pohoda a taková klasika. Rychlost na německé dálnici sice neomezená, ale díky nekonečné záplavě karavanů a přívěsů, které předjíždí v levém pruhu stovkou kolonu kamionů, se ploužíme snad pomaleji než po krajské cestě, kde je taky stovka. Včera jsem si to myslel jen já, dnes už oba. Ty karavanisty by měli zastavovat u silnice, vytahat z auta a s celou rodinou pro výstrahu postřílet:)

Jeden takový se nás dnes pokusil sejmout. Prostě dal těsně přede mnou v pravém pruhu blinkr a jel. Žádné kouknutí do zrcátka, přednost, nebo neomezit a neohrozit. Však dal blinkr, tak ostatní se přizpůsobte já jedu. Borec z Itálie. Musel jsem ho vytroubit a ještě se tvářil uraženě. Inu, co je pro jednoho bezpečný rozestup, je pro druhého nevyužitá příležitost.

Abychom se dostali do Kodaně, tak jsme museli mezi ostrovy přejet dva obří, bezmála 9 km dlouhé mosty (každý z nich). V Kodani jsme si s naší Fordkou dojeli až do samého centra, bydlíme u kanálu v hotelu 71 Nyhavn, parkování je na pěší zóně, tak jsme tam s naším osmiválcem způsobili pořádný rozruch. Je to ale stejně vtipné, s benzínovým motorem a díky našim dvěma filtrům pevných částic to máme bez příplatku, rodinka s dieslovým kombíkem si za vjezd do centra připlatí...

Počasí nám dnes ještě docela přálo, kromě deště po cestě se udobřilo a měli jsme polojasno. Zašli jsme na malou mořskou vílu, prošli se po městě, zašli do pajzlu na pivko. Pohoda.

Zítra nás čeká cesta na sever do Hirtshalsu na trajekt. Ta loď asi také bude zážitek. Já se těším na vlny, Terka vůbec. Podle předpovědi počasí bylo dnes poslední den sluníčko, tak jsme zvědaví co nám cesta přinese. Vybavení máme, tak pevně věřím, že vše ok.

Hezký večer přeje,

Terka a Martin

Cesta z města

Zdravíme všechny z Německa, ubytovaní jsme v příjemném venkovském hotelu u jezera, jenom tedy nechutně prší:) Ale od začátku.

Auto jsme včera s vypětím sil dobalili asi kolem 9 večer, odvezli do garáže a pobalili těch pár věcí, co jsme brali do baťůžků. Padli jsme únavou a šli hned spát, ráno brzy vstáváme.

Vstávání ráno je opruz, kolem půl páté lezu z postele, ještě dodělat posledních pár věčí do práce, poklidit, pobrat věci a odchod. Je na nás vidět únava z příprav, ale věřím, že až vyjedeme, spadne to z nás. Fičíme přes Ústí a dál přes Berlín na Hamburk. Cesta hezky ubíhá a nejvíce se líbí našim dvěma spolucestujícím. Neustále zezadu poňoukají, že chtějí jet rychleji:) Medvídka Dubois, neboli Dubouše, asi většina z vás zná, toho jsme si přivezli loni z Yellowstone parku. A vedle něho je Maxinka, tu ode mě dostala před pár lety Terezka a bylo nám líto nechat je doma. Tak cestují s námi:) 

Vtipná věc se vlastně stala už včera večer. Zjistili jsme, že v tom všem nakupování jsem si zapomněl koupit druhé softshell kalhoty. Takže ještě rychle objednávám rezervaci do Ústí nad Labem na prodejnu Rock Point a vyzvedáváme cestou.

Dopadlo to dobře, jsme ubytovaní, unavení a asi půjdeme spát. Takže dobrou noc a těšíme se na vás zítra z Kodaně.

Martin a Terka