Pohádková země

Hezký večer, drazí čtenáři,

dnes vám přinášíme naše zážitky z Faerských ostrovů. Je to tu částečně pitoreskní, částečně takový skanzen, červené dřevěné domečky se střechami porostlými trávou a do toho ostře řezané vysoké skály a útesy, čnící z mořské hladiny, porostlé baldachýnem zelené trávy.

Po dobré snídani jsme vyrazili na cestu, zatím je oblačno, ale od západu se to vyjasňuje. Držíme si palce. Začínáme zastávkou u vodopádu kousek od Tórshavenu, Terka si nadšeně fotí ovečky:) Další naší zastávkou je výhled na vesničku Kvívík, ale všechno je zatím takové temné, tak balíme a jedeme na první větší zastávku, výšlap ke skále zvané Trolí prst. Počasí se začíná zlepšovat a procházka stojí za to. Cestou zpátky se k nám připojí starší místní pán, který se nám představil jako Peter a povídá si s námi, odkud jsme, co tu děláme atd. Když se nás po chvíli zeptá na své jméno, tušíme zradu. Nakonec z něho vypadne, že bydlí v domě pro lidi s mentálním onemocněním. K jeho cti, mluvil skvěle anglicky a byl úplně v pohodě. Celý ten kraj tady je takový klidný, relaxační, nikdo nikam nespěchá. Pro lidi s nějakým onemocněním to je asi jako balzám na duši.

Další naší zastávkou je výlet k jezeru Sørvágsvatn, kde musíme vylézt na kopec nad jezerem, abychom hezky viděli celé jezero na útesech, ze kterých vodopádem stéká do oceánu. Sluníčko nám svítí, ale dost to tu fučí. Terka už nasadila čepici, já si ke kapuci funkční mikiny přidávám ještě kapuci bundy. Je to tu super, připadáme si tu doslova jako na kraji světa.

Ještě se projedeme po pobřeží ostrova na sever, zastavíme se v několika vesničkách a hurá domů. 

Cestou zpět krátce zastavíme na výhledu na Kvívík a tentokrát je to mnohem lepší, no řekněte sami. Tak a teď na hotel, sprcha a do města na večeři. Dal bych si jehněčí pečínku...

... takže...

... žádná pečínka nebyla. Nebyla ani večeře. Probíhá tu totiž ten jejich svátek, Den svatého Olafa, největší národní svátek a kulturní festival. Ve městě jsou nalezlé snad celé ostrovy, všichni chodí v národních krojích, všechny restaurace vybookované půl roku předem a ty bez rezervace s frontou na hodinu. Slaví se to večer předem a celý den potom. Což je super, to jsou dva naše hlavní dny tu, takže všechno bude zavřené. Jo a všichni tu na ulici jsou na sračky, beze srandy.

Takže jsme skončili v nonstop stánku s pizzou a byli rádi, že nejsme o hladu. Protože zavřené je i nákupní středisko. Jako úplně všechno je zavřené. Konec světa. Doplížíme se na pokoj a padáme za vlast, byť je teprve asi 8 hodin.

Dobrou noc,

Terka a Martin