Geysir

Hezké ráno všem,

tak včera jsme nechali koníka u hotelu a půjčujeme si Jeep Wrangler Rubicon. Nejprve zajdeme na snídani a musíme říct, že v Hiltonu mají snídaně opravdu perfektní. Super výběr papání a věciček, rychlý servis a úklid, vše doplněné a nachystané. Tak se nám to líbí. Po sndani jsem vyrazil pěcha pro auto, je to necelé dva a půl kilometru, tak to mám za půl hodinky. No, málem se stala nehoda. Někde za polovinou na mě přišla taková potřeba na záchod, že jsem se bál, že to nedonesu. Byl to nejdelší kilometr v mém životě. Plán je skočit na benzinku nad půjčovnou, bůhví, jestli mají záchody. Přebíhám silnici, svěrače sotva drží, dobíhám k benzince a uvítají mě zavřené dveře a nápis otevřeno od 11:00. Tak teď je tedy vše vsazeno na jednu kartu. S vypětím sil vpadnu do půjčovny, ještě pánovi dávám telefon s rezervací a naše řidičáky a ptám se, kde mají záchody. Uff, měli a stihl jsem to, ale bylo to o chlup:)

Přebírám auto a jedu na hotel pro Terku. Přendáme věci mezi auty, Mustanga šoupnu do nejzazšího rohu parkoviště aby nezacláněl a jedeme. Blížíme se na první zastávku a začíná pršet. Jako dost pršet. Skoro až lije. A pohled do kraje slibuje podobné počasí celý den. Dojdeme se alespoň z dálky podívat na vodopád, luxusně promokneme a jedeme dál. Ještě že existují vyhřívané sedačky.

Další naší zastávkou je národní park Thingvellir, kde máme naplánovanou delší procházku. Teplota ovšem klesá k 8 stupňům Celsia, pocitovka je okolo 2 stupňů  nad nulou a do toho se spouští hustý déšť se silným větrem, který nám tu ledovku mete do tváře. Tomu se říká letní dovolená:) Takže po návštěvě místního vodopádu rozhodujeme, že je to tu sice krásné, ale za prochladnutí a nastydnutí nám to nestojí a jdeme se vysušit do auta a pokračujeme v cestě.

Abyste si nemysleli, my jsme vybavení, máme vlněné oblečení, funkční prádlo, trička, funkční mikiny, nepromokavé kalhoty a bundy, vysoké boty, ale ten ledový déšť je fakt humus.

Taková vsuvka k půjčenému vozu. Hned za Reykjavíkem začne hlásit podhuštěné pneumatiky, dojíždíme tedy znovu do městečka Selfoss a upravujeme tlak ve všech pneumatikách. Jen co vyjedeme z města, ozve se palubní počítač znovu, chce vyměnit motorový olej. Na tohle teda nemám nervy, to mají smůlu. Beztak to už nemá záruku určitě. Už jenom čekám, kdy se ozve kontrolka stavu kapaliny v ostřikovačích...

Částečně bez deště si prohlížíme sopečný kráter Kerið a směřujeme k městečku Reykholt, kde máme jednak ubytko a druhak je tu rajčatová farma a restaurace Friðheimar s vyhlášenou polévkou, kterou Terka prostě musí vyzkoušet. Zjišťujeme ale, že je to tu brutální maskovka a masaker, vyzkoušet si jí přijela asi tak polovina Islandu, je to asi jediná dobrá restaurace široko daleko a hlavně po cestě na Geysir, takže je tu totálně plno. A vše vybookováno. Což pro nás nebyla možnost, nevěděli jsme, kdy dojedeme. Naštěstí se uvolňuje místo u baru, dáváme si ve stísněných prostorách polévku (moc dobrou), zdravíme se s partičkou Čechů vedle nás z Uherského Brodu, ale jdeme rychle pryč. Ve vinárně, která k tomu patří si dáváme rezervaci na večer, bydlíme hned vedle.

Ještě vyrážíme na naši poslední zastávku, Geysir, je to taková geotermální lokace, kde každých cca 10 minut vybuchuje gejzír a co byste mysleli, při čekání opět zmokneme jako slepice. Naštěstí jsme to tedy viděli a i pro vás zaznamenali, takže úprk do auta a zpět na ubytko, sprcha, přebalení kufrů (věci na následujících pár dní si vždy přerovnáme /Terka přerovná/ do malého kufírku, osvědčilo se z lodi).

Těšíme se na večeři a vínko a na další cestu do divočiny, snad nebude divočit i počasí.

PS. Večeře byla boží, dali jsme si rajčatovou poléku se stracciatellou (to je ten krémový vnitřek sýru burrata) a bazalkou, já potom měl salát s rajčátky, červeným zelím, směsí ořechů (mandle, vlašské a piniové oříšky), s borůvkami a brusinkami a jehněčím masinkem s hořčičným dresinkem a Terka si dala bruschetu s krémovým sýrem, okurkou a pstruhem lososovým. K tomu příjemné posezení s lahvinkou Pinot Grigio ve skleníku porostlém vinnou révou a bylo to dokonalé. Třešničkou na dortu bylo, že rezervaci nám dělala česká manažerka a dala nám nejlepší stolek v restauraci a obsluhoval nás potom kluk z Moravy a nakonec nám přinesl na ochutnání na talířku čerstvě sklizené islandské hroznové víno:)

Za nás 1 s hvězdičkou. Pokud byste někdy jeli, rozhodně doporučujeme Vínstofa Friðheima - Winebar & Bistro.

Hezký den,

Martin a Terka