Hezké ráno,
dnes pro vás budeme mít opět dvojdíl, musíme dotáhnout to zpoždění. Vždycky tolik zážitků a tolik únavy, že prostě není čas sedět hodinku a půl u psaní a vybírání fotek.
Naše loď v noci dohnala zpoždění a vypadá to, že doplujeme včas. To by bylo super, máme nabitý program. Takže už taková klasika, sbalit se, snídaně, vyklidit kajutu, kempa na chodbě, donést věci do auta, zase kempa a hurá nastupovat.
Výjezd neproběhl úplně klidně, protože auto vedle nás nemá řidiče a musíme složitě vycouvávat. Auta jsou tu fakt blízko u sebe. Ale jsme venku a jsme na Islandu. Vyjíždíme z přístavu Seyðisfjörður, zapínáme navigaci a jdeme na to. Už na první pohled je to tu všechno takové divočejší, tráva méně zelená a je jí méně, na vrcholcích hor jsou ještě kusy sněhu a ledu.
Na začátku zastavujeme u každého potoka a vodopádu, ale postupně to vzdáváme, protože to bychom nikam nedojeli. Terka chce hrozně moc vidět papuchálky, tak jsem nám našel, podle Google Maps úplně boží místo na sledování, má jen jednu chybu, spíše tedy několik chyb. Je to asi 80 km jednosměrně úplně na opačnou stranu, než potřebujeme dnes jet. Hodina tam, hodina zpátky. Ale tak, co bych neudělal. Přijíždíme na místo a máme štěstí. Sice je už kolem půl jedenácté a papuchálci bývají na moři lovit, ale sem tam se vrací krmit mláďata do nor ve kterých žijí, takže vidíme. Paráda. Takže zpátky do města Egilsstaðir, a dál po pobřeží na jihozápad k městečku Höfn, kde spíme v takových chatičkách.
Dnešní den je takový spíše koukací, nemáme moc treky, spíše se rozkoukáváme. Ubytko je moc pěkné, jmenuje se Hrafnavellir Guest House a opravdu bychom ho všem vřele doporučili. Ještě zajedeme do města na jídlo do restaurace Pakkhús, kde čekáme s milionem Číňanů ve frontě, ale nakonec si dáváme dobrou večeři a obsluhuje nás milá Slovenka, se kterou si popovídáme. Celý den nám víceméně svítilo sluníčko a den jsme si opravdu užili.
Dobře strávený den, vracíme se na pokoj kde dopisuji předchozí blog a usínáme.
Ráno si dáváme skvělou domácí snídani na ubytku a vyrážíme na cestu. Zatím svítí sluníčko, ale po cestě nás dnes chytne déšť. Snad alespoň pár zastávek vyjde. Jedeme stále po pobřeží, z jedné strany oceán, ze druhé hory. V dálce vidíme skalní masivy s ledovci plazícími se do údolí. Zastavujeme se u ledovcového jezera, navštívíme pár vodopádů a vjíždíme do deště a nízké oblačnosti. Aspoň se nám umyje auto:)
Většinu dalších zastávek redukujeme na akceptovatelné minimum, nechceme úplně promoknout a prochladnout. Poslední naší zastávkou je lávové pole porostlé mechy a pak už hurá do Víku, kde dnes spíme. Terka je hrozně smutná, že prší a tak moc a vytrvale. Na večeři si zajdeme do pizzerie Black Crust, kde dělají pizzu s černým těstem a pečou ji na kokosovém dřevěném uhlí. Oběma nám moc chutná a zážitek nám kazí jen návrat vichrem s ledovým deštěm zpět na hotel.
Pokoj má vanu, tak si Terka pohoví v horké vodě a Marťa mezitím usne u psaní blogu:)
Martin a Terka