zdravíme vás již z Islandu a přinášíme vám povídání o našich posledních dvou dnech na Faerských osrovech. Začíná se dostavovat únava a klasický blogový skluz, takže tento díl bude za dva.
V úterý jsme se probudili do šedivého a zataženého rána. Terka je nespokojená, není sluníčko a tentokrát mám podezření i já, že tomu tak bude po většinu dne. Hned první zastávka na vedlejším ostrově u větrné farmy s výhledem na moře potvrdila má nejčernější očekávání, Terka nechce ani vylézt z auta jak to fučí:) Ale nakonec se kousek projdeme, vylákala ji zvířata. Ovce a kozy se zde na ostrovech totiž pasou všude. A to i dost na divoko hned vedle silnice, po té se někdy i procházejí, nebo na ni spí a nechtějí uhnout. Takže aspoň tohle supluje chybějící sluníčko, slyším samé "jé ňuňušky, jé jehňátka" a jsem i já spokojený.
Zapomněl jsem říct, že na ty větrníky jsme se dostali dlouhým podmořským tunelem, kde pod úrovní moře je ve skále vyhloubený kruhový objezd a tunel se větví ve tvaru Y, to je hustý a nikde jinde jsem to zatím neviděl. Hračička ve mě to hned musela využít a obkroužil jsem si to celé dokolečka:)
Projíždíme potemělými průsmyky a zálivy a blížíme se k severovýchodnímu cípu ostrovů, kde přeci jenom sluníčko trochu vykukuje. Je tu fakt krásně, černošedé skály, zelená travička všude, kotletky a žebírka spásající travičku.... stále jsem neměl to jehněčí, protože tu stále je ten svátek a všechno je zavřeno:(
V městečku Klaksvík se v přístavu stavujeme ve stánku Fish and Chips s epickým hodnocením na Google a ten je nejenže otevřený, ale dokonce to i stojí za to. Moc dobrá rybička. Vzdáváme výstup na vrcholek jednoho z cípů ostrova nad Klaksvíkem, neboť je celý zahalený v šedobílých mracích a výhled by byl nulový.
Projíždíme další naše zastávky, sestávající z více či méně nejodlehlejších částí ostrovů a těšíme se večer na pivko na hotelu a postel.
Takový malý postřeh, za celou dobu jsme neviděli šložky integrovaného záchranného systému v akci. Žádné sanitky, žádní hasiči, žádná policie. Sanitky jsme teda viděli asi dvě zaparkované. Ale policisty není ani vidět v ulicích, nepotakali jsme žádného uniformovaného. Chvíli to člověku trvá, než mu to dojde, ale pak je to již nepřehlédnutelné. Nejspíše to souvisí s nízkým počtem obyvatel a obecně s asi nejnižší kriminalitou v Evropě. Poslední statistika uvádí počet vražd na 100 tisíc obyvatel jako 0.
Další den ráno vstáváme brzy, musíme se zabalit, všechno naložit do auta a odhlásit z hotelu. Znamená to o dost těžší auto, ale koníček si rád protáhne nožičky:) Musíme to i naplánovat tak, abychom si pak odpoledne na lodi jen vzali z auta batoh a malý kufřík a zbytečně nezdržovali na parkovací palubě.
Opět je zataženo, Terezka v depresi a vyrážíme vstříc dalším dobrodružstvím. Já mám důvěru, vidím, že se to od severu trhá a tuším, že dneska to vyjde.
A vyšlo, na severním okraji ostrovů je jasno, maximálně polojasno, všechno je zalité ranním sluncem a protože jsme vyráželi opravdu brzy, tak jsme na prvních zastávkách sami a nebo jen s pár dalšími lidmi, to je paráda. Navštěvujeme kostelík v zátoce Saksun, navštěvujeme městečko Tjørnuvík. krásným výhledem na skalnaté pobřeží, kam se dá dojet jen úzkou dlouhou silničkou pro jedno auto, klikatící se nad útesy a řízenou semaforem, zastavíme na vyhlídce Risin og Kellingin.
Naší poslední zastávkou je městečko, či spíše osada Gjógv, kde máme plán vylézt po stezce na útesy nad ní. Na necelém jednom kilometru musíme překonat výškové převýšení 190 metrů, to bude moje smrt. Supíme a funíme do kopce, mám pocit že srdce mi vylétne z těla a vydá se na návštěvu stratosféry, pot mi stéká všude, hlavně do očí a děsně to štípe, Terka mi starostlivě utírá hlavu. Také se postupně odstrojujeme, vyšli jsme z auta nabalení, s tušením, že to bude foukat, ale slunce praží a nepohne se ani stéblo trávy. Je fakt vedro, asi poprvé tady za ty 3 dny. Nakonec ale vítězíme a jsme odměněni překrásným výhledem na zátoku, přilehlé ostrovy a vodopád na opačné straně útesu, který tryská ze skály a padá dlouze do oceánu. Je to tu super, ticho, klid, ptáci, ovce a jen pár vytrvalých turistů.
Vracíme se k autu kozí stezkou a vracíme se do Tórshavnu, budeme se naloďovat. Cestou ještě bereme relativně levný benzín, litr Naturalu 95 tu mají za 11,40 dánských korun, což je asi 37,60 korun českých. Iskland bude horší, mnohem, mnohem horší. Tam stojí litr stovkového benzínu, který na Faerských ostrovech vůbec nemají, 64 českých korun:D
Krátce si ještě proběhneme historické staré město, obhlédneme kostelík a šup na lodní check-in. Loď má hodinu zpoždění a prší, tak čekáme v autě. Jsme unavení, zpocení, ale spokojení. Na lodi dáváme sprchu, zajdeme do skvěle zásobeného bufetu na večeři formou švédských stolů a jdeme spinkat. Hrozně to houpe, Terezka je nespokojená. Mezi Faerskými ostrovy a Islandem jsou opravdu velikánské vlny. Ale nějak to zvládneme!
Martin a Terka